www.radartutorial.eu www.radartutorial.eu Kolekce radarových údajů

AN/FPS-50

Popis radarové soupravy, takticko-technické charakteristiky

Obrázek 1: AN/FPS-50 (DR3) Radar
(64°1'18.56" N   149°11'18.29" W)

Hlavní parametry radaru
Frekvenční pásmo: 425 MHz
Doba opakování impulsu (PRT):
Pulzní opakovací frekvence (PRF): 27 Hz
Šířka vysílacího impulsu (τ): 2 ms
Doba příjmu:
Doba slepá:
Impulsní výkon: 10 MW [1]
Průměrný výkon:
Přístrojový dosah radaru: 5 000 km
Rozlišení rozsahu:
Přesnost měření rozsahu:
Šířka paprsku: β= 0,4° ; ε=
Počet zásahů cíle:
Otáčky antény: (Torus Antenne)
MTBCF:
MTTR:

AN/FPS-50

AN/FPS-50 byl radar včasné výstrahy integrovaný do programu BMEWS, který se skládal ze systému velkých pevných mřížových reflektorů tvořících toroidální anténu. Antény střídavě vysílaly dva vzorové anténní diagramy pod různými elevačními úhly. Objekty prolétající spodním anténním obrazcem iniciovaly prvotní údaje pro varování Velitelství severoamerické protivzdušné obrany (NORAD). Údaje získané průletem horního anténního obrazce umožnily výpočet balistické trajektorie a místa dopadu. Společnost General Electric (GE), oddělení těžké vojenské elektroniky, instalovala tyto systémy na počátku 60. let 20. století v Clear (Aljaška) a Thule (Grónsko)[2]

Prototyp radaru instalovala společnost General Electrics v Trinidadu, kde byl od února 1959 používán k monitorování raketových testů odpalovaných z americké raketové základny Atlantic Missile Range na mysu Canaveral. Tyto testy v Lincolnově laboratoři významně přispěly k vývoji radarové technologie. Zahrnovaly návrh a vývoj vysoce výkonného skeneru s organ-pipe scanner,[3],[4], dopplerovských filtrů, databází pro zpracování radarového signálu, algoritmů pro charakterizaci cílů a optimalizaci a testování různých součástí radaru.

Každý z radarů AN/FPS-50 se skládá ze tří anténních soustav a jejich pomocného vybavení. Každé z těchto anténních polí svírá 40° boční úhel až do vzdálenosti 3000 námořních mil. Jeden reflektor je asi 165 stop vysoký a 400 stop dlouhý. Pole má parabolický tvar na výšku a kruhový úhel strany. Monitorují oblast určenou pro starty raket a družic v blízkosti Země. Každý z vyhledávacích radarů používá postupně dva anténní vzory. Horní rozsah je vějířovitý s průměrným elevačním úhlem 7° a dolní rozsah je 3,5°.[5]

Vysílače používají šest párů vysoce výkonných klystronů Litton Corp., každý o průměru 46 cm. Byly namontovány v olejových transformátorech, které se tyčily do výšky 3 m nad podlahou. Každý z klystronů v pásmu UHF na frekvenci 425 MHz generoval v průměru 2,5 megawattu výkonu. Každá dvojice trubic byla propojena vlnovody širokými téměř metr a vysokými půl metru, což poskytovalo dostatek prostoru pro proplazení štíhlého dospělého člověka. Energie z těchto párů trubic byla vedena přes vlnovodné přepínače do budov anténních zářičů.[6] Zobrazení je na dvoupaprskovém osciloskopu s obrazovkou typu „A“. Horní paprsek s kladnou výchylkou, spodní paprsek se zápornou výchylkou na zobrazovací jednotce. Měřítko výchylky vzdálenosti lze zvolit v rozmezí 4 ms, 35 ms nebo 6 sekund.

AN/FPS-50(V)

V roce 1971 byla modernizována stanoviště se staršími torzními anténami. Radar byl označen AN/FPS-50(V) a jedná se o vysoce výkonný průzkumný radar, který nyní pracoval v pásmu L. K určení vzdálenosti, polohy a radiální rychlosti objektů ve vesmíru využívá známé techniky měření doby letu a pulzního Dopplera.

Velká část systému AN/FPS-50(V) se nazývá skupina radarových souprav. Skupina radarových souprav zahrnuje ovládací skříně s konzolami, vlnovodné a koaxiální komponenty pro šíření rádiových vln a pomocné jednotky. Zařízení skupiny radarových souprav je umístěno ve třech budovách vysílačů na pozici 1 a ve dvou budovách vysílačů na pozici 2 BMEWS. Většina sestav je umístěna ve standardizovaných stojanech na elektroniku, které nebyly použity pouze pro tento radar. Tyto stojany na elektroniku mají vnější rozměry 83 palců na výšku (2,12 m), 28 palců na šířku (72 cm) a 30 palců do hloubky (77 cm).[7]

Zdroje a odkazy:
  1. Joachim Beckh: ''Blitz & Anker'' BoD – Books on Demand, 2005, ISBN 3-8334-2997-6, Page 54
  2. www.fas.org
  3. K.S. Kelleher and H.H. Hibbs, ”An Organ Pipe Scanner,“ Naval Research Laboratory Report 4141 (11 May 1953)
  4. www.radomes.org
  5. www.globalsecurity.org
  6. www.bwcinet.com mit mehr Bildern
  7. Jane's Radar and Electronic Warfare Systems