Vymezení pojmů:

Souřadnicové systémy

Existuje mnoho různých možností grafického znázornění funkcí a závislostí, přičemž volba mezi nimi závisí na požadovaném stupni přehlednosti. Každá taková možnost je určena typem použitého souřadnicového systému.

V běžně používaném kartézském souřadném systému (obrázek 1) jsou osy na sebe kolmé. Proto se kartézský souřadnicový systém nazývá také pravoúhlý souřadnicový systém. Funkce typu y= f(x) je vhodné a zřejmé znázorňovat ve dvourozměrném kartézském souřadném systému. Jako příklad je na obrázku 2 zobrazen paprsek antény v kartézském souřadném systému.

Pro znázornění směrových diagramů antén je však názornější použití polárních souřadnicových systémů (obrázek 3). V takovém souřadnicovém systému je poloha bodu definována úhlovou souřadnicí a vzdáleností bodu od počátku souřadnic. Úhlová souřadnice se bere ze zvoleného referenčního směru (směr pólu, odtud název souřadnicového systému) do směru k určovanému bodu. V radiolokaci se jako referenční směr obvykle používá směr k severu (severní pól Země). Obecně však volba referenčního směru závisí na konkrétním řešeném problému. Počátek souřadnic je bod, ve kterém se nachází radar. V tomto případě tedy polární souřadnice popisují polohu bodu vzhledem k radaru. Je zřejmé, že pokud se změní poloha počátku (např. jeho přesunutím na jiné místo), bude mít stejný bod již jiné souřadnice.