www.radartutorial.eu www.radartutorial.eu Radar Basics

Radiový horizont

optická viditelnost
Slepá zóna
optický horizont
radarová linie viditelnosti
(radiový horizont)

Obrázek 1: Radiový horizont

optická viditelnost
Slepá zóna
optický horizont
radarová linie viditelnosti
(radiový horizont)

Obrázek 1: Radiový horizont

Radiový horizont

Charakter šíření elektromagnetických vln na vysokých frekvencích (nad 100 MHz) je blízký tomu, co určují zákony optiky. V tomto frekvenčním rozsahu pracují téměř všechny radarové systémy. Elektromagnetické vlny, které vysílají, se tedy šíří podle kvazioptických pravidel. Výjimkou jsou tzv. nadhovorové radary.

Zakřivení zemského povrchu může radaru zabránit v detekci cíle na vzdálenost určenou rovnicí radarového dosahu. Důsledkem zakřivení Země je, že pro každý radar existuje tzv. slepá skvrna, ve které nelze detekovat žádný cíl. Čára na zemském povrchu, která odděluje zorné pole radaru a jeho slepou zónu, se nazývá radarový horizont nebo radiový horizont.

Je třeba poznamenat, že v praxi se radiový horizont neshoduje s optickým horizontem. Vysvětluje se to tím, že čáry elektromagnetického šíření v radarovém dosahu se ohýbají, když procházejí vrstvami atmosféry s různými vlastnostmi. Tento jev se nazývá refrakce elektromagnetických vln. Díky tomu může radar detekovat cíle za linií optického horizontu.

Je zřejmé, že vzdálenosti, které urazí zakřivené elektromagnetické vlny, se budou také lišit od vzdáleností přímých linií. Z tohoto důvodu bude docházet k chybám při měření vzdálenosti a výšky cíle. V praxi se tyto chyby eliminují použitím ekvivalentního poloměru Země (8,5·106m) namísto jejího skutečného poloměru (6,4·106m).