Proměnné fázovací články
Obrázek 1: Keramická deska s obvodem fázového měniče tvořeným obtokovými vedeními
Obrázek 1: Keramická deska s obvodem fázového měniče tvořeným obtokovými vedeními
Proměnné fázovací články
Fázovací články lze přepínat lépe (zejména: rychleji) než řízené. Na obrázku je 4bitový přepínací fázový měnič z radarové soupravy, který do signálové cesty přepíná různé obtokové linky, a může tak realizovat 16 různých fázových úhlů od 0° do 337,5° v krocích po 22,5°.
Zřetelně jsou také vidět indukčnosti ve vodičích spínacího napětí pro celkem 24 detekovaných diod PIN.
Vzhledem k tomu, že tento modul fázového posuvu funguje jak pro vysílací, tak pro přijímací cestu, jsou na vstupu i na výstupu modulu ještě větve se spínači s diodami PIN na stejném keramickém nosiči.
Při příjmu musí být použito stejné datové slovo jako při vysílání.
Logicky: zářič, který vysílá jako poslední pro
tvarování diagramu,
je první, který přijímá signál ozvěny při příjmu ze stejného směru a musí zase použít nejdelší objízdnou trasu.
Obrázek 2: Princip obvodu fázového posunu sestávajícího z obtokových vedení
Další délky vedení zpožďují VF signál o definované fázové polohy. Jako příklad jsou na vedlejším obrázku znázorněny tři řetězce fázových měničů, každý se třemi bity. Přepínače jsou rychlé diodové spínače PIN, které pomocí řídicího napětí přepínají VF signál na příslušná obtoková vedení. Současně může být zapnuto několik obtokových linek, jejichž zpoždění se pak sčítá. Centrální počítač vypočítá potřebný fázový posun pro každý vyzařovací prvek a přepíná různé kombinace obtokových vedení do signálové cesty.
Programování fázových měničů a především přenos informací po sériové lince do fázových měničů však trvá dlouho. Toto přeprogramování se provádí v mrtvé době mezi příjmem a dalším vysílacím impulsem. Může být až 200 µs.