Radiolokační výškoměr
Obrázek 1: Zobrazení radarového výškoměru pro malé letadlo
Radiolokační výškoměr
Výškoměry (nebo rádiové výškoměry) jsou často pulzní radarová zařízení, která vyzařují vertikálně dolů z letadla nebo družice. Vysílají vysokofrekvenční impulsy a měří jejich dobu průchodu t0, aby bylo možné vypočítat výšku h nad zemí.
V nižších výškách se používá také frekvenčně modulovaný kontinuální radar, který má nižší unikátní maximální měřicí vzdálenost, ale poskytuje mnohem lepší rozlišení při srovnatelném zapojení. U pulzního radaru je výpočet výšky možný podle následujícího matematického přístupu:
| t0 = | 2·h | kde | t0 = doba zpoždění echo signálu h = výška antény nad zemí c0 = rychlost světla |
(1) |
| c0 |
Obrázek 2: Princip měření
Vyslaný puls se odráží od relativně rovného povrchu. Poté, co náběžná hrana impulsu dosáhne zemského povrchu, se ozářená plocha rychle zvětšuje v důsledku tvaru diagramu, odražený výkon se zvyšuje a způsobuje zploštění náběžné hrany echosignálu. Proto se jako bod měření doby průchodu používá bod, ve kterém se okraj impulzu změní na střechu impulzu.
Výškoměry se používají pro
- určování výšky v letadlech,
- topografická měření letadly nebo satelity,
- přesné měření výšky mořské hladiny (např. pro určení rychlosti větru).
Příklad: Výškoměr „TOPEX/Poseidon“ a radarový výškoměr Poseidon-2.