Radar s nízkou pravděpodobností zachycení
Radar s nízkou pravděpodobností zachycení (Low Probability of Intercept, LPI-Radar) je třída radarových systémů, které mají určité výkonnostní charakteristiky, díky nimž jsou prakticky nedetekovatelné moderními přijímači elektronického průzkumu. Vlastnosti radarů LPI zabraňují spuštění poplašných systémů nebo palubních pasivních výstražných zařízení proti radiaci. Mezi tyto funkce patří:
Obrázek 1: HARD, „tichý radar” v německém systému LeFlaSys společnosti STN ATLAS Elektronik GmbH.
- použití antény s úzkým paprskem a malými postranními laloky, což ztěžuje detekci radaru, pokud se průzkumný přijímač nachází mimo hlavní lalok;
- vysílání radarových impulsů pouze v případě potřeby;
- snížení pulzního výkonu záření na úroveň nezbytnou k dosažení požadovaného dosahu;
- rozšíření spektra vysílaného signálu tak, aby se malá část výkonu dostala do frekvenčního pásma úzkopásmových radiotechnických průzkumných zařízení;
- Změna parametrů záření, např.
- tvar signálu;
- nosná frekvence;
- Frekvence opakování pulzů (PRF),
- Použití vnitropulsní modulace s nedetekovatelným modulačním signálem (např. pseudonáhodná kombinace bitů podobná přirozenému šumu).
Úkolem radaru LPI je zabránit zachycení jeho signálu (detekce záření a měření jeho parametrů) elektronickými průzkumnými přijímači. Tohoto cíle se obvykle dosahuje použitím jiných radarových signálů, než na které je naladěn průzkumný přijímač. V důsledku toho může běžný průzkumný přijímač detekovat radar LPI pouze na velmi krátkou vzdálenost.
LPI-radar vysílá nízkovýkonný signál s vnitropulsní modulací, takže lze určit vzdálenost detekovaného cíle s dobrým rozlišením dosahu. K modulaci signálu lze použít fázovou nebo frekvenční modulaci a také pseudonáhodnou modulaci podobnou šumu. Typický radar LPI má přepínatelný impulsní výkon až 1 W. Konvenční pulzní radar potřebuje k detekci cíle na stejnou vzdálenost pulzní výkon alespoň 10 kW. To umožňuje radaru LPI dosáhnout výhody zpracování signálu oproti průzkumnému přijímači, která se rovná součinu délky trvání signálu a šířky pásma přijímače. Takové zesílení umožňuje překonat výhodu průzkumných přijímačů v dosahu (výkon přijímaného signálu je úměrný druhé odmocnině vzdálenosti) oproti běžným primárním radarům (výkon přijímaného signálu je úměrný druhé odmocnině čtvrté mocniny vzdálenosti).
Radary LPI pracující v pulzním režimu však nemají příliš dobré hodnoty minimálního dosahu. Důvodem je použití poměrně dlouhých signálů, při jejichž vysílání anténní spínač vypíná přijímač. Proto mají mnohé radary LPI oddělené vysílací a přijímací antény namontované společně. Některé radary LPI používají místo pulzní metody frekvenčně modulované kontinuální vyzařování (FMCW), aby snížily vyzářený výkon.