Přístrojový dosah radaru
Přístrojový dosah je maximální dosah radaru, ve kterém lze zobrazit echo signály. Nejedná se o míru skutečného dosahu radaru nebo pravděpodobnosti jeho detekce. Ve většině případů se přístrojový dosah rovná největšímu možnému rozsahu, který lze na displejích nastavit.
Přístrojový dosah se určuje konstrukčně na základě tří podmínek:
- Skutečný maximální dosah radaru závisí jednou na energetickém omezení detekčního dosahu a podléhá velmi mnoha vlivům uvažovaným v rovnici radaru. Přístrojový dosah by měl být větší než tento energetický dosah, aby bylo možné zobrazit všechny existující echo signály.
- Na druhé straně musí vyhovovat i časové podmínky,
- aby nedocházelo k nejednoznačnostem, které by mohly vést k nesprávné interpretaci. Signály ozvěny přijaté mimo periodu impulsu by vedly k překročení, které by se zobrazilo jako rušení v nesprávném rozsahu.
- Přístrojový dosah by však měl být také menší nebo maximálně roven vzdálenosti odpovídající době příjmu, protože jinak by se druhý vysílací impuls na displejích zobrazil jako plný kruh.
Přístrojový dosah by proto měl být technicky dimenzován poněkud větší, než určují tyto podmínky. Kromě toho mohou působit i další podmínky.
Například v případě radaru pro sledování mořské hladiny je jeho maximální dosah omezen zakřivením Země na tzv. radarový horizont. V závislosti na výšce antény radaru to odpovídá přibližně 40 NM nebo asi 74 km. Více by bylo jednoduše zbytečné, takže všechny ostatní podmínky (vysílací výkon, doba příjmu) lze přizpůsobit této vzdálenosti.